To ale byly nervy. Když to dlouho vypadalo bídně a hrozil sestup, nastaly dvě důležité změny.
Trenérem se stal Radek Kováč a tým nastartoval ke stíhací jízdě. Otevřel se nový stadion a vrátil týmu domácí prostředí. Únorový zápas se Slavií Praha byl dlouho dopředu vyprodaný a byl důstojným zahajovacím výkopem. Tým si postupně zvykal na nový styl hry a zejména doma se mu dařilo sbírat tolik potřebné body.
Třetím důležitým prvkem do party se stal brankář Florin Nita. Kolikrát hráče podržel ve složitých situacích, uklidnil hru, vrátil obraně jistotu. A když bylo potřeba, pochytal i penalty. Brnu třeba hned dvě. Paradoxně to byl právě on, kdo jednou minelou udělal závěr sezóny opravdu napínavým thrillerem. Ovšem s dobrým koncem. A tak se na novém stadionu po posledním hvizdu v barážovém zápase s Příbramí slavilo, jako by se titul vyhrál v Pardubicích.
S ostatními diváky jsme se shodli, že jsme si to užili, a že nás baví, když je o co hrát. Jen vedení týmu s námi úplně nesouhlasilo. Prý příště radši hrát o titul, než o záchranu. Třeba se jednou dočkáme.
Hlavně jsme rádi, že jako Východočeši budeme mít možnost v nové sezoně sledovat řadu derby zápasů mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Jsou kořením zdejšího sportu. A hlavně, v Hradci Králové už to bude letos v nové aréně! Permice jsou zakoupené, jsme připraveni. Sportu zdar, fotbalu a hokeji zvlášť.
